V dnešní době je syndrom vyhoření označován za důsledek nezvládání stresu nebo stres samotný.

 

Co to, ale skutečně je?

Definice syndromu vyhoření byla poprvé definována již v 80.tých letech 20. století. Je to projev celkové únavy a frustrace jako důsledek úplného oddání se věci, životu či práci. Syndrom vyhoření nastává tehdy, pokud nejsou naplněny osobní očekávání nebo dochází k pracovnímu přetížení. Syndrom vyhoření se může objevit v každé profesi. Z hlediska druhu práce jsou však nejpravděpodobnějšími kandidáty na vyhoření ti v tzv. pomáhajících profesích – ti, kteří pracují s jinými lidmi, jež od nich něco potřebují. Patří sem tedy zdravotnický personál, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, policisté či právníci.

Dále jsou to lidé, jejichž práce je do značné míry o komunikaci s jinými (sem samozřejmě pomáhající profese náleží rovněž) – manažeři, novináři, řídící letového provozu, pracovníci helpdesků a infolinek a nakonec ti, kteří dlouhodobě vykonávají nemotivující práci, jež neodpovídá výši jejich kvalifikace. Je však důležité umět rozlišit syndrom vyhoření od samotného stresu.

Typické příznaky syndromu vyhoření?

Vyčerpání a nedostatek nadšení

Nepociťujete nadšení z práce nebo se snažíte pracovišti vyhýbat. Pociťujete mentální, emocionální a fyzickou únavu. Vyhýbáte se lidem. Cítíte se být stále bez energie. Začínají se objevovat i nemoci, kdy právě příčinou může být fyzické vyčerpání.

Nedostatek motivace

Nenadchnete se pro práci, nedokážete najít motivaci, vše vidíte černé. Převládají negativní emoce, delší dobu trpíte pesimistickou náladou.

Nedostatek času

Snažíte se vše zvládat, ale i tak máte pocit, že máte málo času. Vaše aktivita roste, avšak na produktivitě se to neodráží. Zvýšená aktivita ve vás vyvolá ještě větší pocit frustrace, jste o to více podrážděný. V takovém případě se může objevit i problém s nespavostí.

 

I když je syndrom vyhoření v dnešní době poměrně častým jevem, dá se mu předejít. Je proto velmi důležité abyste se soustředili na prevenci a v případě prvních příznaků zpomalili své pracovní tempo. Člověku v tomto případě často pomůže změna prostředí nebo delší dovolená.

Prevence syndromu vyhoření je úzce spjatá se způsobem životního stylu a nastavením mysli. Například empatickým přístupem, tedy schopností pochopit jiné osoby, a tak předejít možnému napětí. K tomu může pomoci i zaměření na sebepoznání, být si vědom vlastních silných a slabých stránek, svých reakcí. Umět si je odůvodnit a znát jejich příčinu. Častokrát se setkáváme s různými testy, kterými si můžeme změřit svou inteligenci. Na emoční inteligenci, která je důležitým předpokladem empatie se zaměřujeme méně často. Svoje EQ si můžete zdarma změřit zde.

 

Obecně platí, že lépe předcházejí syndromu vyhoření ti, kteří se neženou za výkonem a úspěchem s vyplazeným jazykem, nýbrž dokážou vnímat svou práci a její výsledky v širších souvislostech.

 

V neposlední řadě se kvalita života dá zvýšit i efektivním využíváním volného času. Fyzická aktivita, zdravý životní styl a blízcí lidé-to vše je důležité, aby se člověk cítil dobře a předešel možným negativním dopadem pracovního života.